ÚVOD 1/3 – Kdo jsem a něco z mého života

2 roky stará fotka 😀 (rád se fotím s ostatními, takže fotkami, kde jsem pouze já moc nedisponuji)

Jmenuji se Petr Venzara, bydlím v Praze, je mi 22 let, miluji sport a hudbu a jsem již přes rok nadšeným a šťastným veganem – jak a proč jsem se stal veganem, to objasním později.
V Praze jsem se narodil a žiji zde celý svůj život. Žiji v kompletní rodině a mám staršího bratra. Mám báječnou rodinu, která mě nenechá nikdy na holičkách a respektuje mě i mé názory, což je pro mě velice důležité.

Něco z mého života

Sport

Už od malička mě (a bratra) otec vedl ke sportu. Pořád jsme někde lítali s balonem (tenisákem či v zimě pukem). Učil mě hrát hlavně tenis – na to, že se tenis naučil sám, má do dnes skvělou techniku, kterou učil i mě. Se mnou to měl trochu těžší, protože všechny sporty hraji levou rukou nebo s leváckým držením. Takže všechny pokyny mi musel dávat z opačného hlediska, než to viděl a hrál on sám. Nicméně si s tím dal tu práci a i dneska po těch letech jsem schopný si kvalitně s kýmkoliv pinknout.
Na základní škole jsem pak vždy po škole hodil tašku do rohu, nahodil sports wear –někdy ni to ne 😀 – a šel si ťuknout ven na beton hokej nebo kopnout kamkoliv fotbal. Když hokej, tak lapačka z kšiltky (kdo byl fancy, tak z baseballové rukavice), betony z molitanu, kdo uměl tak brusle a už to frčelo! V případě fotbalu se kšiltky použily jako tyče branky. Jó, to byly časy 🙂
Na druhém stupni jsem začal hrát florbal. Nejdříve 2 roky jen tak v kroužku. Tam mě to přestávalo bavit, protože tam nebyl nikdo lepší a já se chtěl zlepšovat dál. Přešel jsem tedy do sportovního týmu u nás na sídlišti. Tady jsem byl zase nula, ale vypracoval jsem se z nenastupujícího hráče do hráče elitní první lajny a dokonce byl jednu sezonu i nejlepší hráč v kanadském bodování. Málem jsme to dotáhli na postup do vyšší soutěže (což se před námi nikomu nepovedlo), ale poslední rozhodující zápas nás rozhodčí zařízl a bylo po postupu. Před maturitou se ale klub rozpadal, tak jsem toho nechal. To už jsem však již rok posiloval, takže jsem se mohl věnovat tomu. Začal jsem místo florbalu hrát malý fotbal, ale ten už mi tolik nešel. Aspoň jsem však měl každý víkend jeden zápas a aerobní aktivita u mě neutichla.
 Další velká láska byla kolečkové brusle a koloběžka. Vždy jsem chtěl jít na U rampu, ale neměl jsem na to – jak se říká – koule. Pro jistotu jsem piloval techniku na méně nebezpečných místech s vírou, že až dosáhnu určité úrovně, už se nebudu bát! Bohužel jsem se bál vždycky… 😀

Hudba

Taky nás otec vedl k hudbě, jelikož je profesionální trumpetista. Začal jsem v 7 letech hrát na zobcovou flétnu a v 11 jsem přešel na trumpetu. Záměr změny nástroje byl jednoduchý. Vždy jsem chtěl být jako táta a pokud možno lepší než on! Na trumpetu hraji do dnes, stále mě to velice baví a přivydělávám si tím ke škole.
Absolvoval jsem několik soutěží v Praze, kde jsem pořád končil díky vlastní nervozitě druhý. Až před pár lety jsem se uklidnil a s tím přišla i 2 vítězství v Praze a 2 postupy do Národního kola ČR, odkud jsem si přivezl 1. a 2. místo. Not bad 🙂
Začal jsem hrát v různých orchestrech a s některými jsem se podíval i do zahraničí (Francie, Německo, Rakousko, Chorvatsko, Slovensko). Posbíral jsem spoustu zkušeností a i díky lidem, se kterými jsem hrál, jsem takový, jaký jsem. A taky jsem tam, kde jsem.
To by bylo stručně ke sportovní a muzikantské aktivitě v mém životě. Další článek bude o tom, co nyní dělám, proč zakládám blog a o čem blog bude. A bude brzy 🙂 Stay tuned!
Mějte se báječně! ;))

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s