PŘÁTELSTVÍ ZNAMENÁ RESPEKT A ÚCTA

Dneska bych se chtěl vyjádřit k tomu, jak vlastně může vegan mít jakýkoliv vztah s člověkem stravujícím se kovnenčně/paleo/všechnocovidim a kdo ví s jakým dalším stylem stravování, který se s veganstvím neslučuje.

Přítel nebo“přítel“?

V první řadě jde o to, jestli ony osoby za to vůbec stojí. Podle mě přítel není ten, co si Vás jen neustále dobírá, snaží se shodit, zesměšnit apod. Asi každý jsme si prošli posměchem a urážkami všeho druhu, což je naprosto normální, když někdo kráčí jiným směrem (u nás je to směr úplně opačný) než všichni ostatní. Ale pravý přítel by Vás měl respektovat a držet k Vám úctu. To znamená, že pokud se rozhodnete udělat v životě nějakou změnu, měl by respektovat Vaše rozhodnutí a ne Vás za to okamžitě odsoudit. Na jednu stranu je to výhoda, protože proběhne taková jakási čistka „přátel“ od přátel 🙂
Respekt a úcta však neznamená to, že na tu změnu nebudete nijak reagovat, ptát se na důvody, mluvit o tom a tak. Třeba když Váš přítel bude úmyslně podvádět svou holku, tak vy nebudete jenom stát a říkat: „V pohodě. Respektuju tě.“ Nebo když se bude chtít třeba zabít, tak to přejít s tím, že tomu rozumíte a chápete to a ještě ho strčit z Nuseláku, kdyby náhodou váhal… Takhle to samozřejmě nefunguje 😉 Respekt a úcta podle mě znamená to, že pokud se Vy změníte, tak Váš přítel by měl tuto změnu respektovat, ale respekt neznamená vždy souhlas. Z toho vyplývá, že by měla proběhnout jakási konverzace, proč, kdy, jak, co… no prostě si normálně promluvit. Zajímat se jeden o druhého.
Kámen úrazu je však přesně v tomto momentu. Spousta lidí si myslí, že když budou neústupně prosazovat svůj názor, že to je normální konverzace. Že přeci oni mají pravdu a musí ukázat tomu druhému, jak je to do očí bijící. Pokud je druhá strana na tom stejně a názor má opačný, vede to k jedné jediné věci a to je přinejmenším hádka. Jde o to, že ne všichni jsme na stejné úrovni, na stejné vlně a tak co jednomu může přijít jako jasné, druhý prostě ještě nevidí. Normální konverzace by podle mě měla probíhat tak, že obě strany vyloží své karty na stůl a pěkně si to v klidu rozeberou bez jakéhokoliv přesvědčování či snažení se stáhnout na svou stranu toho druhého. Prostě to jen říct, odpovědět na otázky. Tečka. A o tomhle to celé je.

Uvedu příklad ze svého života. Mám kamaráda – Ahoj Kubo! 😀 -, který už se nějakou dobu stravuje paleo stylem (ten jsem jel mimochodem do té doby, než jsem ze dne na den přešel na veganství). Když jsem prošel touto radikální změnou, samozřejmě jsme o tom mluvili. Nezačal mě urážet, shazovat, nic. Mluvili jsme o tom proč, kvůli čemu a tak. Vzal to naprosto v pohodě. Samozřejmě proběhly občas naše výměny názorů, kdy jsme měli oba opačné, ale po chvíli jsme si uvědomili, že to tak prostě je. Každý máme trochu jiné hodnoty, jsme na jiné vlně. Žádné hádky nikdy neproběhly – a ani neproběhnou 😀 Chováme k sobě vzájemný respekt a úctu, tudíž si jeden druhému nevtlačujeme vlastní názory. A v tom je ta krása! O tom to celé je! 🙂 Já naprosto chápu, že on nevidí věci tak, jako já. Já je donedávna taky neviděl tak, jak je vidím dnes, tak na tom není nic divného. Navíc člověk má spoustu jiných hodnot než to, co se rozhodne jíst/nejíst, podporovat/nepodporovat. Viděl jsem a poznal vegany, kteří by patřili přesně k těm „přátelům“ a to máme v podstatě stejný pohled na svět a měli bychom si tudíž rozumět. Hloupost. Rozhodně bych za ně nedal ruku do ohně jako za své přátele, byť ani jeden z nich není vegan- tímto bych je chtěl pozdravit, protože oni vědí, kteří to jsou 😉

Shrnul bych to asi tak, že je nesmysl, abychom se rozhádali jen proto, že nemáme stejné názory. V tomhle to není. Paleo i veganství mají i spoustu společného! Jde o to vzbudit zájem o stravu a zajímat se o to, co jíme a tím prospívat svému zdraví. Navíc spoustu paleo receptů (hlavně sladkostí – mňam, mňam!!) jsou zároveň i veganské. No není to náhoda? 😛 Zkrátka bychom tyto odlišné směry neměly brát jako důvod k rozdělování lidí na dva tábory. Už takhle se lidi pohádají a rozdělí kvůli totálním hloupostem. Pojďme se navzájem respektovat a najít společnou řeč i přes rozdíly, které máme. Třeba přijdeme na to, že máme více společného, než se na první pohled zdá.

Mohl bych se o tomhle rozepsat daleko více, je to hodně rozsáhlé téma. Už takhle bylo dost těžké udržet jednu myšlenku a neodskakovat k dalším. Tedy… doufám, že se mi to povedlo 😀

Co si o tom myslíte? Dává Vám to smysl?

Mějte se, jak uznáte za vhodné!
P. V.