BEZ POHYBU NENÍ ŽIVOT

Po menší odmlce, která byla způsobena prázdninovým režimem (cestování, dovolené, oslavy atd.) jsem zpět s dalším novým celistvým poznatkem, který krásně zapadl do mozaiky ze střípků jednotlivých faktů a zkušeností.

Kdo čte mé články, ví, že jsem si před třemi měsíci zlomil prostředníček na pravé ruce. S každou zlomeninou je spojená následná rekonvalescence (rehabilitace), aby se postižená část vrátila zpět do plné funkčnosti, jako tomu bylo před zraněním. Kdo si tohle nezažije, tak nepochopí, jak to funguje. Může to vidět na ostatních okolo a poučit se z toho, ale projít si tím sám a zažít ty pocity na vlastní kůži, je jiná liga. Na druhou stranu se z toho člověk může nejlépe poučit a vzít si, co potřebuje, nebo to také přejít mávnutím ruky a jede se dál, že jo. Já osobně jsem měl za život 2x zlomenou ruku, ale na následnou rekonvalescenci si vůbec nevzpomínám. Zřejmě jsem to nevnímal tak, jako to vnímám dnes. Nedával jsem tomu takovou váhu a důležitost, abych si z toho něco odnesl.

Nyní jsem měl kvůli zlomenému prstu dlahu plus mínus na měsíc. To znamená, že měsíc jsem nemohl ohnout celý prostředníček. Dobře, měl jsem sice zkrácenou dlahu do půlky prstu, ale k prolomení hranice 90° jsem se ani nepřiblížil. Už po týdnu nošení dlahy jsem cítil, jak mě prst při menších ohybech bolí v prostředním kloubu, kde by mě bolet neměl. Hm, čím to může být, pomyslel jsem si. Že by tou ránou do prstu utrpěl nějaké naražení i prostřední kloub? Asi ano. Nechal jsem to tedy být s tím, že to tak asi být má. Druhý týden nošení dlahy, ale bolest nepřestávala, ba naopak sílila. To už mi bylo divné a jal jsem se většího přemýšlení. Co kdyby to bylo tím, že se ten prst nedostatečně hýbe, napadlo mě.

Četl jsem o tom – a byl toho i svědkem -, že například staří lidé jsou bolaví proto, že se nedostatečně hýbou a nedodávají tělu dostatečnou porci rozsahu pohybů, který by potřebovalo (neplatí samozřejmě pro všechny případy). Důvody mohou být nadváha, lenost, nevědomost a spousta dalších. Tací pak chodí za doktory, aby jim na to předepsali prášky pro utlumení bolesti – což je totální bullshit, ale o tom jindy. Ono by však stačilo se začít víc hýbat. Prostě jen více používat danou oblast a rozhýbat ji. Kdo by se nad tím takhle zamyslel, hm? Přemýšlení přeci tolik bolí!
Stejný problém je u starých lidí, kteří si přivodí nějakou zlomeninu, která je vyřadí z možnosti vykonávat pohyb. Tací lidé umírají na lůžkách. Ale jak to, když byli zdraví? Tělo zažilo trauma a má oslabený imunitní systém. Jelikož je neschopno pohybu, vytvoří se proleženiny, následují bakterie a nemoci. Postižený člověk pak umírá na banální infekci, která by při normálním fungování a pohybu nepřišla.

Začal jsem tedy prst při volných příležitostech pomalu ohýbat v prostředním kloubu tak, jak jsem dokázal a při pocítěné bolesti jsem přestal. Nešel jsem přes velkou bolest, pouze přes lehkou. Po pár minutách nejen, že se rozsah pohybu v kloubu zdvojnásobil, ale tam kde jindy začínala bolest, jsem teď nic necítil! Bolest naprosto zmizela. Jako kdyby mávnutím kouzelným proutkem. Jelikož jsem už necítil žádnou bolest, přestal jsem prst zase ohýbat a za pár dní jsem měl bolest zpět. Vyzkoušel jsem tedy to stejné a výsledek byl naprosto totožný. Zajímavé!

Poté, co mi byla dlaha sundána úplně, byl prst naprosto nepoužitelný. Rozsah vrchního článku byl tak mizerný, že jsem jím bez bolesti nedokázal pohnout ani o píď… A že ta bolest nebyla malá. (Video přímo v den sundání dlahy – jak je vidno, hýbe se v podstatě jen rozhýbaný prostřední článek). Nicméně po nabytém poznatku v průběhu nošení dlahy jsem zvolil stejnou strategii. U vrchního článku to sice nešlo tak rychle a bylo třeba to rozfázovat do více dní s menšími progresy, avšak ve finále to dopadlo stejně. Za několik dní jsem s prstem mohl dělat – oproti fázi přímo po sundání dlahy – přímo divy!

Takže! Hýbejte se, dokud můžete a buďte za to vděční! Protože jednou přijde den, kdy se hýbat moci třeba nebudete, a garantuji vám, že tam kde končí pohyb, končí také život… Slovem hýbejte se, samozřejmě nemyslím dělat vylomeniny jako v gymnastice na právě probíhající olympiádě v Riu, nýbrž přirozený pohyb celého těla tak, aby tělo bylo spokojeno a mohlo udělat co nejvíce pohybu bez bolesti.

Máte někdo z Vás zkušenost s podobnou bolestí? Dejte určitě vědět 😉  A jako obvykle…

Mějte se tak, jak uznáte za vhodné!
P. V.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s